Richard Mašek

Kvantová fyzika vyvrací materialismus a dokládá Boha

29. 09. 2014 11:01:26
Dobrý den. Protože v minulém článku na toto téma byl mnoha lidem nesympatický kvantový fyzik John Hanglin, předkládám překlad videa, jenž je kompilací celé kolekce kvantových fyziků. Nejen, že dokládají, že John má pravdu, přidávají navíc další fakta. Než se rozhodnete zařadit tyto osoby opět mezi nesvéprávné populisty, dobře si prohlédněte jejich seznam níže. Jedná se o současné a budoucí laureáty Nobelovy ceny. Vězte, že negativní reakce jsou odrazem vašeho odmítání opustit zaběhlé paradigma. V minulosti se tito lidé upalovali na hranici a dnes se prostě ignorují. Součástí článku je opět video. Krásný den. Učinkující: Eugene Wigner, Claus Jönsson, Fred Kuttner,Bruce Rosenblum, Erwin Schrödinger, Albert Einstein, John Bell, Alain Aspect, Seth Lloyd, A. J. Leggett, Anton Zeilinger, Bernard Haisch, Simon Kochen, Caslav Brukner, Johannes Kofler, Richard Conn Henry, Stephen R. Palmquist, Michio Kaku.



"Zatímco nesčetně filosofických myšlenek může být v souladu se současnou kvantovou mechanikou, materialismus nikoli" - Fyzik Eugene Wigner.
Materialismus představoval typický pohled vědců na svět v počátcích 20. století. Tento zjednodušený pohled tvrdil, že vše, co existuje, je hmota a energie a jejich vzájemné uspořádání. To je Extrémní realismus.
Realismus je obecné přijetí myšlenky, že fyzická realita existuje nezávisle na pozorování. A méně, než před 100 lety většina zastávala dva pohledy, odmítajíc tím idealismus.
Idealismus tvrdil, že realita je mentální konstrukcí, a tato neexistuje nezávisle na pozorování.
Tehdy se chápání fyziky pohybovalo v těchto spektrech pohledu na věc. Drtivá většina byla zastáncem materialismu.
Tento realistický pohled byl otřesen příchodem kvantové mechaniky. Pochopením chování atomu byly jmenované teorie popřeny. Hmota byla považována za částice, které existují nezávisle na pozorovateli.
Nicméně rovnice kvantové mechaniky a výsledek experimentu dvojité mezery vše změnilo. K pochopení toho, co tento experiment odhalil, přichází jednoduché vysvětlení.
Částice byly považovány za maličké kousky hmoty a nikoli za slabé vlny energie. Nicméně poslání elektronů skrze dvojitou mezeru ukázalo, že se chovají, jako vlny energie a ne, jako kousky hmoty.
Opakování tohoto testu prokázalo vždy stejné chování elektronu. Ale jakmile bylo před desku s mezerami postaveno pozorovací zařízení, výsledek se změnil. Elektron se choval způsobem, který nikdo nečekal. Rozdělil se na částice a nikoli na vlny.
Jakmile elektron zjistil, že je pozorován, začal se chovat, jako malá kulička a vytvořil obrazec dvou vln. Nikoli obrazec mnoha vln.
Samotná akce měření nebo pozorování způsobila, že elektron vytvořil dvě vlny, i když proletěl jen jednou mezerou a ne dvěma.
Elektron se rozhodl chovat odlišně. Protože věděl, že je pozorován.
Závěr, který byl tímto potvrzen zněl, že samotný akt pozorování způsobil zkolabování vlnové funkce a vytvořil existenci hmoty. Ve formě vln nebo částic.
Podle Schrödingerovy rovnice z toho vyplývá: Nezávisle na pozorování částice existují ve formě vln,což je série možností spíše, než skutečných objektů.
Samotný akt pozorování způsobil zkolabování vln do formy hmoty. Výsledky experimentu potvrdili, že hmota neexistuje nezávisle na pozorování nebo měření. Toto zjištění postavilo materialismus na hlavu.
Pro podrobnější vysvětlení vyhledejte knihu Quantum Enigma od Bruce Rosenbluma a Freda Kuttnera. Popisují společně jednoduchý scénář.
Představují tak to, co se děje právě teď. Pokud vezmete elektron a umístíte ho do superpozice ve dvou krabicích a jednu otevřete, elektron zkolabuje v jedné nebo druhé krabici.
Takže když elektron nevidíme v jedné, definitivně existuje v druhé krabici. Když si připravíme nový pár krabic a otevřeme je současně, elektron vylétne z obou a vytvoří vlnu.
Vytvoří vlnu potencionalit ve formě aktuální vlnové škály. Z toho plyne klíčový fakt: Hmota neexistuje ve formě energetické vlny před pozorováním, nýbrž ve formě vlny možností před pozorováním.
"Vlnění v oblasti je pravděpodobnost nalezení objektu na konkrétním místě. Musíme být pozorní: Vlnění není pravděpodobnost, že objekt již je na konkrétním místě. To je zásadní rozdíl! Objekt neexistoval předtím, než jste zjistili, že tam je."
Tato filosofická shrnutí vyplynula ze Schrödingerovy rovnice a jsou výsledkem experimentů z té doby. To bylo znovu potvrzeno v 60. letech Clausem Jonssonem. Tehdy tyto závěry téměř nikdo neměl v oblibě.
Einstein a Schrödinger byli výsledky v kvantové fyzice znepokojeni. Takže v roce 1935 Einstein spolu s několika kolegy představili další experiment. Předpokládali, že pokud umístíte dva elektrony do spárované superpozice a pak je oddělíte velkou vzdáleností,
pozorování jednoho elektronu okamžitě ovlivní i druhý elektron. Toto chování Einstein nazval "strašidelná vzdálená akce." Pointou bylo, že pozorování jednoho nemohlo mít na druhý okamžitý efekt.
Protože informace nemůže cestovat rychleji, než světlo. Pokud ano, relativita by byla narušena, což tenkrát nebylo přípustné.
Takže místo toho musí existovat skrytá, neobjevená varianta, která elektrony ovlivňuje mimo pozorování. Tato hmota se chovala nezávisle na pozorování, které se jevilo pozorováním pouze z naší perspektivy.
V 60. letech ale John Bell začal zkoumat tento experiment a předložil nerovnost. Pokud je tato nerovnováha chybná, pak teorie skryté varianty bude popřena a hmota by byla závislá na pozorovateli.
S tím experimentoval v roce 1982 fyzik Alain Aspect a výsledky potvrdily Bellovy předpoklady. Bellova nerovnováha byla popřena! Einsteinova "strašidelná vzdálená akce" byla pravdivá.
To potvrdilo, co nám kvantová mechanika říká. Objekty nemají žádnou definovanou vlastnost ani lokaci! Akt vědomého pozorování vytváří existenci fyzických objektů i jejich vlastnosti. Okamžitě!
Kdo mohl intuici věřit více, než Einstein? A jeho intuice, stejně jako ostatním, mu řekla, že věci neexistují, dokud se na ně nedíváte. No, měl pravdu a intuice byla bezchybná. Ale to není konec!
Mnozí předložili teorie nelokální skryté varianty, Teorém nekompatibility.
V roce 2007 byla tato teorie také popřena, tentokrát Antonem Zeilingerem a jeho spolupracovníky. Výsledky šokových vln způsobily, že kvantoví fyzikové řekli sbohem tzv. realitě.
Současné experimenty vedené skupinou vědců na Vídeňské univerzitě poskytly přesvědčující důkazy, že mimo naše pozorování neexistuje objektivní realita. Takže akt pozorování vytváří realitu.
Objevili, že Bellova a Leggettova nerovnováha je mylná: dokonce i když připustíte okamžitý vliv, kvantová měření nejsou slučitelná s myšlenkou objektivní reality. Takže my pasivně nepozorujeme, nýbrž realitu vytváříme.
Realita nezávislá na pozorovateli neexistuje!
Ale to stále není všechno.V roce 1999 byl proveden experiment kvantového vymazání. Pokud se pokusím to jednoduše vysvětlit, musíme použít scénář experimentu dvojité mezery.
Namísto umístění kamery před desku s mezerami, umístili kameru až za desku s mezerami. Ale předtím, než se částice objevila na filmu, nechala zachytit kameru výsledek po průletu mezerami.
Pokud je kamera odstraněna, částice projde mezerami, jako vlna a pouhá přítomnost zařízení nezpůsobí kolabs částice.
Pokud se změnily vlny na částice v momentě pozorování, stalo se tak i bez ohledu na to, že nebyly pozorovány v okamžiku průletu deskou a měly se chovat, jako vlny. Samotný akt pozorování přeměnil vlny na částice.
A nejen tohle. I zpětně v čase se vlny průchodem mezerami změnily na částice. Bez ohledu na materialisty, výsledkem byly vždy částice!
Pozorování vytvořilo existenci částic, které se vrátily v čase, takže prošly mezerami, jako částice.
Z toho plyne:Částice neexistují bez přítomnosti pozorovatele.
Pro realisty zde ale problém nekončí. Mnoho z nich se to snažilo vysvětlit následujícím způsobem a drželi se naivního realismu.
Ten lpí na myšlence, že realita existuje nezávisle na pozorovateli a naše vnímání je reprezentací toho, že se něco děje a pozorování je nedokonalé.
Tento pohled byl popřen v roce 2011. Tentokrát Teorií kvantového spektra (plus Planckova konstanta). Výsledek pozorování reality závisí na měření v aktuálním čase a nemůže být dán předem! Toto zásadně popřelo naivní realismus.
Kochen - Speckerova teorie hovoří pouze o vlastnostech jednoho systému. Takže víme, že nemůžeme předpokládat, abych to řekl přesně, víme, že je mylné předpokládat, že rysy systému, které při měření pozorujeme, existují před měřením.
Ne vždy, mám na mysli jisté případy. Takže pointou je: To, co vnímáme, jako realitu, je nyní závislé na našem dřívějším rozhodnutí, co chceme měřit.
To je velice, velice hluboká zpráva o původu reality a o tom, že jsme součástí celého vesmíru. My nejsme jen pasivní pozorovatelé.
28. června 2012 byly dokončeny experimenty nelokálního zpoždění v rámci Teorie kvantového mazání se záměrně odpojenou volbou. Výsledky jsou ohromující. Shrnutí:
"Žádný názor naivního realismu není kompatibilní (slučitelný) s výsledky testů, protože ať už je kvantový svět viděn ve formě vln nebo částic, vždy bude závislý na příčině odpojené volby. Toto jasně dokládá, že filosofii naivního realismu je nutné opustit."
Závěr je neodvratitelný! Proto Eugene Wigner řekl: "Zatímco řada filosofických myšlenek je slučitelná se současnou kvantovou mechanikou, ...materialismus nikoliv."
A jmenované současné experimenty popřely verze lokálního i naivního realismu.
Nejenže materialismus není slučitelný s kvantovou mechanikou. Stejně tak s ní není slučitelný tzv. realismus.(naše zaběhlé vnímání světa) Jak řekl Zeilinger:
"Musíme se vzdát našeho vnímání reality, a toto vnímání rozšířit neskutečně více, než dnes většina současných fyziků věří."
Klidně můžeme na vše, co bylo řečeno zapomenout a můžu Vás pozvat na Kvantovou výzvu Randi, kde můžete dostat Nobelovu cenu za popření realismu nebo prokázat pravdivost lokálního realismu, který není závislý na pozorování.
Odmítat do té doby vědce, kteří ukazují opačným směrem není nic víc, než názor na základě důvěry!
Mnozí se tato fakta snažila obejít pokusem rozdělit makrosvět od světa kvantového. Tento pokus byl usvědčen z omylu v roce 2010 Porušením Legget-Gargovy nerovnováhy se slabým měřením fotonů.
A v roce 2011 Caslav Brukner a Johannes Kofler prokázali, že makrosvět vzniká z kvantové fyziky. Takže je není možné oddělovat.
To by mělo být zjevné po doložených úspěšných experimentech na atomech, molekulách a přístroje zkoumaly proteiny střední velikosti a viry a nikdo o výsledcích nijak nepochybuje.
Další prvky kvantových zvláštností byly potvrzeny i v makrosvětě. Jako kvantový vztah mezi dvěma oddělenými čipy, jež byly dost velké pro pozorování prostým okem a byla umístěna malá kovová tyčka do kvantové superpozice.
Z těchto testů vzešel nezpochybnitelný fakt, že domnívat se, že makrosvět je od kvantového oddělen, je naprosto chybná.
Makrosvět je stvořen podle pravidel kvantového světa.
Další únikovou cestu, kterou materialisté použili, byla teorie mnohoznačné interpretace kvantové mechaniky a tvrdili: Neexistuje rozpad vlnové funkce po měření. Každá možnost se rozděluje do dvou různých světů.
Takže každá kvantová pravděpodobnost je ve hře. Rozdělují se do různých světů s různými výsledky. Toto bylo také popřeno v Princetonu. Bez ohledu na chápání materialistů je toto tvrzení v rozporu s "Occamovou břitvou:"
"Entity se nemají zmnožovat více, než je nutné." (Má-li problém jednodušší řešení, je jednodušší řešení pravdivé) Představa nekonečného množství světů, které nelze detekovat ja extrémním porušením této definice.
Plus toto může být vysvětleno akceptováním, že všechny tytoto pravděpodobnosti jsou pouze matematické pravděpodobnosti ve formě vlnové funkce.
Nejedná se tedy o skutečné světy. Nemůžou být potvrzeny, ani vyvráceny. Idealistické chápání to vysvětluje prostě a stručně i dalšími aspekty reality, které byly již probrány minule.
Interpretace mnoha světů nemá jakoukoli vysvětlující sílu a musí postulovat příliš mnoho, aby vysvětlila tak málo, stejně jako řekl Bernard Haisch:
" Jediný malý atom je kopií celého vesmíru a definuje všechny alternativy všemi možnými konsekvencemi tohoto chování. Ale každý moment, v každém lidském těle se nachází miliarda krát miliarda atomů a každý provádí kvantové přenosy.
V interpretaci mnoha světů kvantové mechaniky z toho plyne, že každá lidská bytost vytváří miliarda krát miliarda alternativních vesmírů každou vteřinu." (The God Theory)
Toto je nesmyslný myšlenkový postup a není nutné ho činit.
Posledním důležitým protiútokem byl pokus, že to vše vede k solipsismu. Což je nepravdivé. Solipsismus je v tomto případě nejskeptičtější verzí idealismu, kdy tvrdí, že existuje pouze naše mysl a vnější svět neexistuje.
To ale není v žádném případě pravda. Obecné formy ontologického idealismu prostě tvrdí, že existence materiálního světa je vytvořena aktivitou mentálního světa.
Tedy, že existuje jen tvoje mysl. V krátkém článku o tom psali zastánci materialismu a Richard Conn Henry a Stephen R. Palmquist na to reagovali: "Proč lidé tolik lpí na slepé víře v nezávislost mysli? Určitě proto, že pokud neexistuje realita, pak automaticky, mysl samotná ano.
A když mysl není produktem skutečné hmoty, pak je stvořitelem iluze hmotného světa a(který v podstatě byl bez ohledu na materialisty jasným faktem do objevení kvantové mechaniky v roce 1925), teologický pohled na naši existenci je jedinou logickou alternativou solipsismu."
A nyní se k věci vyjádří Michio Kaku. Erwin Schrödinger, jeden ze zakladatelů kvantové mechaniky, vytvořil myšlenkový experiment, který by znázornil zvláštní pravidla jeho teorie.
Dejme tomu, že do krabice umístíme kočku a lahvičku s jedem.
Přidáme atom radioaktivního uranu a Geigerův měřící přístroj. Pokud se uran rozpadne, měření se vypne, z lahvičky se uvolní jed a ten tiše usmrtí kočku.
Dokud se do krabice nepodíváme, nevíme vlastně, zda se uran rozpadl nebo ne. Protože rozpad uranu je kvantová událost pravděpodobnosti.
Otázka zní. Je kočka mrtvá nebo živá?
No, v souladu s kvantovou fyzikou není kočka ani mrtvá, ani živá ale je něčím mezi těmito stavy.
V tu chvíli si řeknete: "To je přece nesmysl! To je proti přírodě! Jak může být mrtvá a živá současně?"
Schrödinger tím chtěl říci, že nic v tomto vesmíru není dané, dokud neprovedeme nějaké měření (pozorování). Ale jiný pionýr kvantové mechaniky Eugene Wigner věřil, že nás to o vesmíru učí něco jiného:
"Naše vědomí řídí všechno."
Wigner řekl: "Pojďme tuto myšlenku posunout o krok dále."
Když se já, lidská bytost, podívám na kočku, jsem vědomý. Proto vědomí určuje celou existenci.
V tuhle chvíli by Einstein řval radostí! Cože? Tvrdíte, že skutečnost, že jsem vědomá bytost, určuje, zda kočka je živá? Odpověď zní ano! A Wigner to posunul dále. A to zní: "Jak můžu vědět, že jsem na živu já?"
Chápejte, že kočka a já jsme součástí stejného vesmíru. Když nevím, jestli je živá nebo mrtvá kočka, pak můžu být také mrtvý já a vůbec o tom nemusím vědět.
Takže kdo určuje, že jsem naživu já? Wignerův fanoušek se podívá na mne, já na kočku a víme, že existujeme. Ale kdo se dívá na naše přátele? Je nekonečný řetěz lidí, co se dívají na další lidi, na další lidi, až nakonec naleznete kosmické vědomí.
Nějaké vědomí, které je nehmotné a vytvořilo vesmír se na nás podívá a řekne: "Aha, kočka je živá."
Dokonce bych zašel tak daleko a řekl, že tato pozice je daleko logičtější, než pozice solipsismu a mnoho z nás doloží, že naše mysl vytváří realitu a není pasivní. Jinými slovy: "Nejsme architekt, my máme možnosti změnit svět mentálním procesem.
Pokud realizujeme scénář zmíněný v knize "Quantum Enigma" otevřením krabice, pokud se rozhodneme podívat do jedné krabice, abychom zjistili, kde se atom nachází, nerozhodujeme o tom, kde skončil. My jen máme svobodnou vůli rozhodnout, jaký bude výsledek! Ať už bude výsledkem vlna nebo částice.
My jsme ti, kdo volí specifické detaily. Takže důkazy potvrzují, že jsme menší mysl závislá na větší mysli, která kontroluje strukturu všeho bytí!!!
Je nám dovoleno řídit a podílet se na výsledku idealistického prožívání. V knize Quantum Enigma nenaleznete žádnou ateistickou námitku! Pokud Bůh pozoruje fyzický svět a my s ním, jak bychom mohli provádět experimenty prokazující, že něco nepozorovaného se nachází v superpozici?
Nebo jinak: Pokud se Bůh dívá dolů na všechno, podivné zákony kvantové mechaniky by nikdy nemohly být potvrzeny (tj. Bůh potvrzuje kvantovou fyziku), protože by byly pozorovány pouze Bohem. Jde o nedorozumění.
Bůh od nás není oddělen. Nepozoruje nás z nějakého místa nebo prostoru. Protože prostor a hmota jsou iluze našeho vědomého pozorování.
Jak popření tzv. reality dokládá: Existence fyzického světa je utvářena jeho pozorováním a jedno bez druhého neexistuje. Takže je jasné, že Bůh vidí, to co vidíme my a naše vědomí je nejzásadnější a je ve spojení s vědomím ultimátním.
Bůh nás v podstatě pozoruje a prožívá zážitky materiálního světa. Mimo naše prožívání neexistuje nic hodného našeho pozorování, protože jde jen o formu vlnové funkce.
Takže on od nás není oddělen, protože naše vědomí je závislé na jeho vědomí. On také nepotřebuje nezávislý prožitek fyzického světa.
Zbývá pouze jediný závěr: Vzhledem k nezvratným laboratorním důkazům, který jiný úsudek zbývá? Samozřejmě někdo nemusí udržet krok s našimi logickými závěry. Ale nesouhlas nepopírá náš závěr a nemůže ho změnit.
Věda Boha nepopřela ale naopak ho odhalila, a společně s ním pohřbila materialismus. Materialismus nyní přežívá jen v poblouzněných myslích nemnoha. (spíš ve hlavách většiny)

ODKAZ NA VIDEO S TITULKY:

https://www.youtube.com/watch?v=qQwg0qrZAqI

Zvyšte článku karmu!
Autor: Richard Mašek | | karma: 30.12 | přečteno: 8332 ×
Facebook Twitter Google Plus

Diskuse

Vstoupit

V diskusi je 128 příspěvků.
Poslední z 16. 11. 2014, 0:15

Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz